SHK Veselí nad Moravou

Facebook - HC Veseli nad moravou Logo
03.03.2017

Na zápas se druhý den dívám znovu, říká házenkářka Novotná

Každá porážka ji neskutečně štve. Na nepříznivý výsledek myslí dlouho po utkání. Nepovedený duel si přehrává nejen v hlavě a myšlenkách, ale také v televizi. „Na zápas se druhý den dívám znovu. Sleduji nejen to, co jsme mohly udělat jinak a lépe, ale také sebe. Taková analýza mi celkem pomáhá. Už se mi ale stalo, že jsem se dívala zpětně na zápas a musela ho vypnout," říká s úsměvem veselská házenkářka Kateřina Novotná.

 

Veselská křídelnice Kateřina Novotná našla zálibu i ve folkloru. Třiadvacetiletá házenkářka se v rodném Uherském Hradišti podílí na přípravě hodů, fašaňku nebo Slavností vína. V kroji udržuje i další slovácké zvyky.Foto: archiv Kateřiny Novotné

Rodačka z Uherského Hradiště, která 30. března oslaví čtyřiadvacáté narozeniny, se po příchodu ze Zlína zabydlela v sestavě jihomoravského celku a patří k důležitým hráčkám Hudákova výběru. Šikovná křídelnice na Slovácku prožívá nejlepší sezonu, až na čtyři zápasy letošního interligového ročníku pokaždé skórovala.

Jak dlouho trvá než se s prohrou v šatně ale i sama v sobě srovnáte? Co vám zlepší náladu?
Nálada se mi zlepší, když se mi podaří přestat na chvilku myslet na prohraný zápas. Většinou je to mezi kamarády, co se házenou nezabývají. Sice se zeptají, jak jsme hráli, tím to ale skončí. Nerozebíráme to, odvedou moji pozornost jinam. Ale když se jedná o utkání jako bylo třeba doma s Partizánským, kdy jsme měli vyhrát, je to pro mě dost těžké. Zápas se mi dlouho promítá zápas před očima.

Hodně vás poslední domácí porážka štve?
S Partizánským jsme měli zabrat. Tam jsme měli udělat něco jinak, tam jsme měli ubránit… Porážka mě žere celkem dlouho. Na zápas se druhý den dívám znovu. Sleduji nejen to, co jsme mohli udělat jinak a lépe, ale také sebe. Taková analýza mi celkem pomáhá. Už se mi ale stalo, že jsem se dívala zpětně na zápas a musela ho vypnout.

Až na čtyři zápasy tohoto ročníku jste vždy skórovala. Jste spokojená se svojí současnou formou a střeleckou bilancí?
Po přestupu do Veselí dostávám mnohem víc prostoru ve hře, cítím podporu trenéra, což mě motivuje na sobě ještě víc pracovat. Ve Veselí je dobrá parta, cítím se tu dobře, a to mně dává pohodu pro hru. Myslím, že mohu říct, že tato sezona je pro mě prozatím nejvydařenější.

Prošla jste mládežnickými reprezentacemi. Jak na toto období vzpomínáte? Máte z reprezentační etapy svého života přátele?
Na období v dorostenecké a juniorské reprezentaci vzpomínám ráda. Nejvíce mi utkvělo v hlavě otevřené mistrovství světa ve Švédsku. S holkami se potkávám na zápasech a vždy se s úsměvem zdravíme. Těším se na zápasy s Porubou, kde chytá Lenka Roháčková. S tou vždy prohodíme po zápase pár vět. No, a samozřejmě Sally (Martina Salčáková – pozn. red.). Ta mě provází celým mým házenkářským životem. A i když se teď naše cesty rozešly do různých škol i klubů, voláme si. A když se náhodou Marťa objeví v Uherském Hradišti a čas dovolí, snažíme se potkat.

Od kolika let hrajete házenou?
Házenou hraji od svých osmi let. Tehdy jsem dělala všechno možné, chodila jsem na tenis, do gymnastiky, do folklórního kroužku, snažila jsem se o hru na kytaru. Jeden den v týdnu jsem měla volno a kamarádka mě vzala s sebou na házenkářský trénink. Ještě tentýž den jsem doběhla domů a vyrukovala s tím, že v úterý zatím nic nemám a že budu chodit do házené. No a postupem času odpadal jeden kroužek za druhým, zůstala mi házená a té jsem začala věnovat všechen svůj volný čas i energii a vlastně doteď se všechno přizpůsobuje hlavně jí.

Čím vám házená tolik učarovala?
Poznala jsem spoustu nových kamarádů a kamarádek, procestovala jsem s házenou kus Evropy. Úspěchy, kterých jsme dosahovaly jako družstvo i já sama jako jednotlivec, byly umocněny kolektivním prožitkem. A jestli bych doporučila házenou mladým holkám? No, je to na holky dost drsný sport, moje teta mi vždycky říkala, že nás obdivuje, že by na sebe nenechala ani sáhnout. Házená není pro žádné slečinky, ale proč ne.

Dokážete si vybavit, co byl váš největší házenkářský zážitek?
Ráda vzpomínám na svůj první interligový zápas. Tehdy jsem nastoupila v základu, bylo mi snad sedmnáct, hráli jsme proti Olomouci a já dala Báře Raníkové tři góly. Dokonce se mi ji podařilo jednou přehodit. Lidi tehdy říkali, že to bylo hodně troufalé. Báru považuji za výbornou brankářku, proto z toho mám takový zážitek. Také moc ráda vzpomínám na roky, když jsme byly malé a jezdily po republice na turnaje s trenérem Střelcem a později s Markem Jurčou a „tetou Nožkou“. To celé byl jeden velký házenkářský zážitek. Radosti i zklamání se mnou nejvíce prožívá mamka s dědou, kteří jezdí pravidelně na každý domácí zápas. Jsou to moji nejvěrnější fanoušci. Taťka je velice sportovně založený, dlouho hrával hokej, takže ví, co vrcholový sport obnáší. Na rozdíl od mamky, která je vůči mně nekritická a libí se ji snad i chyby, taťka dovede přesně vystihnout všechno, co jsem udělala špatně. I když se jeho kritika často neposlouchá dobře, tak od něho cítím velkou podporu.

Žijete v Uherském Hradišti, které je proslaveno především lidovými kroji a tancem. Jaký vztah máte k těmto tradicím?
Folklor zbožňuji! Jak jsem už říkala, jako malá jsem chodila do folklorního kroužku, ale házená tehdy upozadila všechny moje ostatní aktivity. K folkloru jsem se vrátila asi až před pěti lety, kdy mě mezi sebe přijala mařacká chasa. Postupně jsem si pořídila kroj a od té doby s chasou organizuji a absolvuji různé akce. Každoročně pořádáme hody, zúčastňujeme se také vyhlášených Slavností vína, udržujeme slovácké zvyky v podobě hodových dozvuků, fašanku, letos jsme obnovili tradici štěpánského umývání chlapců z chasy.

Můžeme nakouknout i do vašeho osobního života? Co studujete?
Studuji fyzioterapii na Ostravské univerzitě v Ostravě. Profesi fyzioterapeuta jsem si vysnila někdy v prvním ročníku na gymplu, kdy jsme byli s házenou v Norsku. Tam jsem vlastně poprvé nahlédla do „velké házené“ a taky zaregistrovala práci fyzioterapeuta. Tehdy to byl Tomáš Brabec. Měla jsem problémy s kolenem, chodila jsem k němu na rehabilitace a strašně mě zajímalo co, jak a proč dělá, co a jak mám cvičit a neustále jsem se ho na něco ptala. Od té doby jsem k téhle škole směřovala, takže sportovní fyzioterapie byla takový první podnět. Když jsem nastoupila na školu, na praxi jsem si oblíbila i práci v nemocnici jak na rehabilitačním odděleni, tak na odděleních jako je traumatologie, ARO, JIP, popáleniny a podobně. Člověk si mnohdy neuvědomuje, kde je fyzioterapie všude potřeba.

Házená, studium, tanec. Kdy relaxujete?
V tuto chvíli se věnuji nejvíce asi házené, ve škole jsem totiž prodloužila ročník a mam za úkol jen napsat bakalářskou práci a složit státní závěrečné zkoušky. V poslední době jsem si oblíbila crossfit, takže když mám náhodou některý den mít málo pohybu, ráda si zajdu na tento trénink. Relaxuji po zápase, druhý den. Nejlepší forma odpočinku pro mě je skočit do vody a trochu se vyplavat. V kombinaci se saunou je to ideální. V zimě si ráda zalyžuji nebo vytáhnu snowboard, v létě se odreagovávám na plážovém volejbale, takže relaxuji vlastně zase sportem. Odpočinu si ale i u posezení s kamarády.

Pokud byste mohla ve svém dosavadním životě něco změnit, co by to bylo?
Asi nic. Všechno dobré i zlé, co mě potkalo, asi tak mělo být. Jsem spokojená. Kdybych v životě něco změnila, byly by jinak i věci, které bych měnit nechtěla. Takže za mě dobrý (úsměv).

(Zdroj: www.chf.cz)

Autor: Libor Kopl

Hlavní patneři

Jihomoravská krajská unie ligových klubů
Salix International
Lavare
REHA 2015, s.r.o.
Veselí nad Moravou
Jihomoravský kraj
Pontinagas s.r.o.
MOL Liga

Patneři

Svitálek
STAVEBNÍ FIRMA PLUS s.r.o.
bowlingcity
Kordárna
Dorner Kebab
Siempelkamp
Branopac cz
AZ okna
Molten
Rehband

Mediální patneři

Slovácko
Televize Slovácko
Hodonínský deník
Dobrý den s Kurýrem